Příběh - Byla jednou jedna řeka

Krásný příběh k zamyšlení - ach jaké to podobenství nabízí tento příběh, kde kameny v řece připomínájí zkraty v energetickém systému člověka a my jsme ti služebníci - ťukači EFT .o)
Tak příjemné čtení :o)
Jana


Byla jednou jedna řeka...
Byla jednou jedna řeka – říká starodávná východní tradice –, která líně tekla ve svém pohodlném bahnitém korytě. Její vody byly kalné a v nich žily olověně zbarvené ryby, které si v bahně hledaly potravu.
Protože nebyla příliš hluboká, žádného člověka nenapadlo postavit přes ni most, a místo toho se lidé spokojili s tím, že do jejího lůna naházeli několik velkých kamenů a vytvořili tak provizorní brod, který díky pomalému proudu nebyl téměř nikdy zaplaven. Lesní zvěř se přes ni prostě brodila na mělčích místech, víříc přitom svými tlapami její dno. Pokud měla žízeň, vyhledala blízké jezero, neboť říční voda byla temná a zapáchala.
Bůh Indra, jenž to všechno viděl, se však slitoval nad Duchem řeky, který tak jednal nikoli ze skutečné hlouposti, nýbrž proto, že byl ochromen netečností a pohodlností, neboť si už zvykl na to, že šlapou po jeho těle, které bylo zvlhlé a páchlo jako hadí mršina. Časem se řeka ve svém průběhu spokojila s volbou nejklidnějších cest a vyhýbala se příkrým svahům. Byla němá, ošklivá a krásné undíny a víly, které bydlely na jejích březích, se k ní nepřibližovaly, ani za nocí s měsícem v úplňku, kdy mohly vytvářet svá magická zrcadla.
Jeden z Indrových služebníků vyčistil říční dno a zvedl ho tak, že ji přinutil změnit směr. Stará řeka se nejprve zděsila a začala vzdychat a naříkat, brzy se jí však zalíbilo skákat přes kameny a s hlasitým lomozem strhávala stromy a razila si cestu, vrhajíc se přes propasti a narážejíc na obrovské skály.
Její voda se vyčistila, filtrována pískem a balvany, její dno bylo plné kamenů a v jejím korytě se třpytily rudné žíly jako Indrovy ohnivé jazyky, když řídil bohy větru Maruty.
Z jejího lůna, dříve temného a ponurého, se nyní zrodila bílá pěna, neboť bělost nevzniká bez boje, bez očištění.
Osídlily ji duhově zbarvené ryby, které křižovaly její vody, a čiré zátočiny, jež vytvářela u svých břehů, vklíněné do obrovských skalisek, se staly rájem pro elementály vody. Z chvějícího se odrazu hvězd si nymfy dělaly své magické hřebeny a z klidných hloubek získávaly čarovná zrcadla.
Lidé už nešlapali po jejím těle, nýbrž nad ním vystavěli triumfální oblouky, které nazývali mosty.
Zvířata přes řeku plavala a poté si, čistá a zářivá, vyprávěla o její síle. Když řeka nakonec dorazila ke své matce Ganze, přijaly ji ostatní vody s jásotem a navzájem se objímaly s výkřiky radosti.
A když to všechno a mnoho dalších věcí, o nichž vám nebudu vyprávět, uviděl Indra, vzpomněl si na množství lidských bytostí, které nevyužívají své příležitosti a zůstávají pomalými a bahnitými řekami bez odvahy a slávy. Tu se přes jeho žhavé tváře skutálely dvě slzy, a tak vznikla oblaka a vše v přírodě se zahalilo do smutku a bědovalo nad lidskou hloupostí.
zdroj: Prof. Jorge A. Livraga

Moc hezké ťukání

 

EFT jako součást ranní hygieny ? Očistíme si zuby, umyjeme obličej nebo si dáme sprchu – a samozřejmě očistíme naše energie s ranním EFT. Utopie ?

Přijímám sázky  od kdy se budou lidi smát, že to snad je vtip, že to kdysi nebylo normální … ( sázky přijímám do včerejška do večera )

více zde

Doplnil jsem rychlý doslovný překlad k videu :
jestli tam najdete nějaké chybičky tak mi dejte vědět

Jestli jste ochotni převzít odpovědnost za své blaho, tak pokračujte a začněte ťukat. Je jedno který bod si vyberete, prostě si vyberte nějaký bod který vám připadá příjemný.

Já jsem si vybral klíční kost.

Jestli jste byli na mých webových stránkách, a viděli jste vysvětlení EFT , všimli jste si, že tam ukazuju body na Michelangelově Davidovi. Je pro to více důvodů. Za prvé, je to jedno z mých nejoblíbenějších uměleckých děl, myslím, že je velkolepé. Za druhé Michelangelo řekl, že David už byl tam, perfektní uvnitř mramoru a všechno co musel udělat bylo odstranit ty části , které tam nepatřily. Pro mě to je úžasná analogie pro EFT. Protože já věřím, že ve vás je osoba, kterou toužíte být, osoba schopná těch největších úspěchů,  nehjvětší lásky, největšího blaha které si umíte představit.

Během let se nashromáždily rúzné zbytečnosti takže to děláme s EFT je odťukáváme pryč co tam nepatří.

Afirmace, někdy když používáme afirmace můžeme říkat něco pozitivního o sobě ale i když naše vědomí  tomu věří , pokud naše podvědomí ne ta¨k naše podvědomí, které je mnohem silnější než naše vědomí tyto myšlenky neguje.

Jestli třeba řeknu že jsem opravdu bohatý a moje podvědomí které je 90% mého mozku řekne ne to teda nejsi, pak je to co skutečně je potvrzeno. Když použijeme takovou afirmaci, její negace která je silnější ta pak zůstává v našem energetickém systému.

Pokud ale při téhle afirmaci ťukáme – vyčístíme při tom naše energetické pole a  kdy ž pak řeknu já jsem bohatý,   cítím se při tom dost dobře – Jsem bohatý.

Protože je to pravda, já vím že jsme propojení se vším , všeho je hojnost. Všechny pozitivní věci, které můžeme o sobě říct jsou pravda. Takže když zkoušíte o sobě říct tyto pozitivní věci a ťukáte při tom, čistíte všechny ty nesmyslné myšlenky proč to vlastně není pravda. Takže , pokud převezmeme plnou zodpovědnost za své blaho,  ťukejte se mnou afirmace o tom, kdo opravdu jsme. A já budu říkat pár slov jak budeme ťukat od bodu k bodu ale vy to můžete kdykoliv dělat sami, popravdě  já doporučuji udělat z toho pravidelnou ranní rutinu. Doporučuji požívat EFT pravidelně každý den, protože my si pravidelně dáváme sprchu , umýváme zuby a čistíme tělo abychom byli čistí, ale většina z nás nedělá nic pro to abychom udržovali náš energetický systém čistý – očistit všechen stres z minulého dne. Takře ťukejte pavidelně každý den,  a tady je něco můžete pravidelně denně dělat – ťukat všechny pozitibvní  prohlášení o sobě, o  kterých vaše vyšší  já ví, že je to pravda.

·         Jsem velkolepý

·         Jsem fantastický

·         Jsem láska

·         Jsem bezpodmínečná láska

·         Jsem dokonalé zdraví

·         Na těle , na mysli a na duchu

·         Jsem nadšení,

·         Jsem radost,

·         jsem laskavost

·         jsem soucit,

·         jsem mír

·         jsem naděje pro svět,

·         jsem finanční hojnost,

·         jsem čisté světlo ,

·         jsem možnost,

·         jsem vzrušení

·         jsem dobrodružství,

·         jsem romantická láska,

·         jsem pozitivní energie

·         jsem zodpovědnost

·         jsem laskavost

·         jsem láska

·         jsem velkolepost

·         na těle na mysli a na duchu

zhluboka se nadechněte—

zsamozřejmě, Michelangelo namaloval také Sixtínskou kapli – celý strop, a můžet eza mnou vidět ruce – můžete vidět že lidská ruka se skoro dotýké boha a stačí malinká snaha a dotkneme se boha.

Takže děkuji za tu malinkou snahu tím že děláte věci jako ťukání  abyste očistily pryč všechny bloky, které skrývají tu velkolepost, která je odjakživa skrytá uvnitř . K bohu je to tak blízko… Díky za práci na vašem kousku, mění to moc.

 

Kdo k nám chodí kuknout na blog ?

včera jsem se díval na statistiku návštěv na našem blogu a zjistil jsem, že k nám chodí na návštěvu i cizinci z velkých dálek. Zajímavé, že ? I když v takové příjemné společnosti se to dříve nebo později dalo čekat.. :)

Novinky od Sindy - Květen 1

Pokus o první příspěvek

Ráda bych přispěla svojí "troškou do mlýna":

• 
  Paní Boženka, Brno, 65 let (spousta zdravotních i osobních problémů) mimo jiné cukrovka silnější, zatím si nepíchá - přišla, že jí mrtví konce šlapky u nohou, že je řádně necítí a i hůř chodí....
• 
  jako bych měla pod prstama na nohách nacpanou hadru
  mám to mrtvý, mohla bych se píchat špendlíkem a nic
  mám pod prstama malou hadru
  ještě tam něco mám
  mám pod prstama na nohách něco
  vysychá mě nárt
  Použily jsme též metodu hádání Mám pod prstam hadru X Nemáš pod prstama hadru, Máš živý prsty X nemáš živý prsty. Do nuly jsme nedošly cca 4, ale čekáme 2-3 dny bylo vidět že se klientce aktuálně chodí lépe.
  Po celou dobu ťukání prociťovala své hadry pod prstama, prošlapovala. Po delším čase (14 dní) říká je to lepší, ale pořád tam něco mám. Tato klientka má tolik problémů, že by mohla chodit na terapie každý týden - bohužel jsem z daleka. Není ani finančně bezproblémů, abych jí doporučila někoho z kolegů. Pokud by nějaký brňák - charita ???? Ale já si ji klidně nechám, jen to bude postupovat pomaleji.
  jsem sama, žiju bez lidí
  dělám všechno pro lidi, nikdo mě nepochválí
  pořád se lekám náhlých zvuků (telefon, zvonek, hlasitý hovor, zvýšený hlas)
  Na zvuky jsme použily metodu rozhodování - a já udělala chybu !!!
  I přestože se lekám náhlých zvuků, rozhoduji se NELEKAT SE !!!! (na to jsem přišla až doma, když jsem si zpětně hodnotila sezení) Mělo být rozhoduji se zůstat klidná a vyrovnaná při zazvonění zvonku... (telefonu apod....) No tak holt "příště" se polepším...
  Divila jsem se, že když při zazvonění zvonku během sezení klientka "nadskočila" jak byla zvyklá....
  Na zvládání dalších problémů a potíží opět nebyl čas..... Napsal by mi někdo, prosím, komentář ???
  Co by použil ??? Jak by pokračoval ???
  
  Pak tu mám ještě jedno sezení:
  Paní Lenka, Vyškov, 42 let, od 15 let rýma, dg: silná alergie, ale z krve není zjevné na co ...., operace dutin, necítí nosem, má ho ucpaný, v zimě v létě, užívá ZODAC (antialergikum) stále kape do nosu a snaží se ho vyčistit..., necítí chuť, necítí nos, hlavně levá nosní dírka, různé další bolesti pod žebrem, bolest kolene, bolest zad v klidu, v noci - VŠE LEVÁ STRANA !!!
  SJS 10 - nic necítím, a mám rýmu
  mám nemocnej a ucpanej nos - cítila zlepšení především v levé nosní dírce
  jsem alergická na "jeho děcka" X rozhoduji se "jeho děcka" příjmat - necítí alergii a napětí při pomyšlení na "jeho děcka" (děcka manžela 15 a 18 let - ve společné domácnosti cca 2 roky, opuštěné vlastní matkou), ťukaly jsme a použily techniku rozhodování: rozhoduji se jeho děcka akceptovat, příjímat - Lenka necítí dále averzi na děcka...
  špatný dětství, matka pila pivo
  táta po rozvodu /cca v 15 letech/ kupoval oblečení jen nejmladší sestře, dva starší sourozence nepřijímal
  nestarali se o nás
  vrátily jsme se k nosu - mám špatnou sliznici v nose X rozhoduji se mít zdravou sliznici v nose
  rozhoduji se mít do rána zdravou sliznici v nose
  před 14 lety jsem řekla že klidně příjdu o čich, jen ať chlapeček vidí
  mám strach, že nemám právo, chtít čich nazpět
  mám strach, aby malej nezačal hůř vidět, když se mi vrátí čich
  Potom už byl naplněn čas naší terapie, dál jsme se nedostaly.
• 
  Za pár dnů jsem dostala e-mail z něhož vybírám:
• 
  Musím říct, ž se změnilo a hodně.Druhý den ráno jsem neměla po dlouhé době ucpaný nos....fakt.Byla jsem z toho paf.Sice ostatní dny byl zase ucpanej,ale je to celkově o stupínek lepší...nemusím si tak často kapat.A i ten čich se mi dost zlepšuje,dneska jsem v práci cítila úplně suprově,je to úžasný...jako by slepý znovu uviděl.A na děcka už nejsu tak alergická,snažím se být víc tolerantní.Jsem celkově víc v pohodě.Takže musím velice ráda konstatovat,že setkání s tebou mi hodně pomohlo.Moc za to děkuji
  Máme s Lenkou před sebou ještě spoustu práce, ale pokud jsou vidět výsledky, stojí to za to !!!
  
  Budu vám milí kolegové vděčná, za postřehy, připomínky a návrhy. Jsem v terapii naprostý začátečník, ale snažím se. Díky
  Iva, židle č.11

Jo, přečetla jsem jedním dechem Cestu od B.B. má s tím někdo zkušenost? Ráda bych si tím prošla, nevíte o někom kdo by mi napoprvé pomohl ? Díky

Co dělat když.....

Čauky zkušení.. potřebuji Váš názor...

Holčina se pokusila o sebevraždu sama se dvakrát bodla, brala prášky, atd.. nízké seběvědomí atd.. děsné dětství, týrání od manžela..atd.. no a nučila se nebrečet... prostě být silná holka.. takže mi ťukáme cokoliv a ona to vykládá jako by se jí to netýkalo.. nevím brala hodně prášku na zklidnění a příjde mi, že její vnímání je jaksi "umělé" že mluví o sobě ale jakoby to nebyla ona.. no nechali jsme toho protože cítím, že se nic nehýbá, nic se neděje....potřebuji jiný návod :)

a druhý případ mladá hočina taky hodně týraná rodiči a sourozenci.. umřel ji snoubenec, s rodiči pořád hrozný.. no je hodně upovídáná takže když ťukáme tak ani nedoděláme jedno kolo a ona už mluví o dalších x pocitech atd... nikdo ji předtím neposlouchal, tak mi přišlo, že se chce pouze vypovídat, ale mě už po 3hodinách bolely ruce od vyťukávání...co s ní zastav ji a pomalu všechno postupně?

Další případ 10měsíční klučíkovi mu nesestoupilo varle zůstalo v bříšku.. za 14dní má jít na operaci nikdo z nich neví zda-li dítě přežije.. matka vynervoná, no hrůza.. na jednu stranu to řešit chce, tak se zase bojí.. mám to nechat být? řekla jsem ji, že když bude chtít můžeme se na to podívat už jen kvůli tomu aby ona bylo v pohodě....

díky za vaše reakce :) papa jiky

Zuby

Opět malý zázrak. Přišla za mnou paní, že neví, jak sloučit duchovno s realitou. Byla to jedna z těch, která dávala větší důležitost tzv. UČITELŮM a jejich názorům než vlastním pocitům, které ani nevnímala. I když na prvním sezení chtěla řešit despotického manžela, nakonec jsme se k němu spolu ani nedostaly a řešily despotickou matku. Protože už vnímá dobře energie a je v kontaktu s tím, že je zodpovědná za svůj život, zvolila jsem techniku rozhodnutí už na prvním sezení.
Energie cítila hned a po dvou dnech mi psala, jak se jí změnil život a vnímání a manžel je k ní jiný a ona se lépe cítí. Na druhém sezení, o které si řekla za 14 dní, přišla řešit strach z trestu Boha, protože měla přítele, který jí doplňoval to, co u manžela chybí a i když s tím přestala, pořád ji to k němu táhne.Od manžela by chtěla odejít, ale spoustu důvodů jí v tom zatím brání. Opět se stočila práce na jiné téma- návštěvu zubaře, která pro ni byla traumatická tím, že po léta navštěvovala laxního zubaře a když zemřel, nový zubař jí našel spoustu kazů a pomalu chtěli převrtat celý chrup, za což se nesmírně styděla a bylo to pro ni trauma tomu vůbec naslouchat. Tak jsme vyťukaly již tu událost, která se stala a to, čeho se bojí. Dalo to asi hodinu a půl. Pro nezasvěcené, ač může být zavádějící, zuby velmi často souvisí s neschopností se rozhodnout v důležitých otázkách života.
Paní odcházela z poradny velmi nastartovaná. Po týdnu mi napsala sms, že začne věřit na zázraky, protože opravovali u zubaře jen čtyři zuby a u dalších pěti, které byly označeny za špatné, zmizely zmíněné vady, i když se na to dívali přes rentgen.
Pokračování příště.
Práci a radosti ze života třikrát hurá!!!

Dobrá pomoc pro terapeuty

Ahoj
jedna z knih, která velmi lidským a lehce pochopitelným způsobem vysvětluje,jak pracují zrcadla v našem životě, jak se projektujeme do sebe navzájem. Navíc velmi dobře integrovatelná s EFT, jsou tam i praktická cvičení.
Sama jsem již některá používala u terapií a klienti na ně reagují velmi dobře.

Ať se daří!

Připomínka semináře CESTA a knih od Brandon Bays

Přikládám typ od Sindy na seminář a knihy z březnových novinek :
http://www.eft.cz/cesta%20letak.pdf






Když našli Brandon Bays v děloze velký nádor, vydala se na neobyčejnou cestu. Rozhodla se uzdravit přírodní cestou. Nebrala žádné léky, nepodstoupila operaci a o šest a půl týdne později nádor zcela zmizel. Na základě vlastních zkušeností pak sestavila jednoduchý návod, pomocí něhož se může každý člověk vydat na vlastní cestu k uzdravení, odkrýt a vyřešit potlačené buněčné vzpomínky, které způsobují emocionální a fyzické problémy, a začít se přirozeně uzdravovat. Kniha Cesta, ve které popisuje svůj životní příběh a zkušenosti s léčbou, se stala celosvětovým bestsellerem. Její dílo ocenili přední světoví spirituální učitelé. Deepak Chopra o ní řekl, že bere své čtenáře na cestu ohromující inspirace. Přečtěte si tuto knihu a vydejte se na vlastní cestu k uzdravení, vyzval své čtenáře Anthony Robbins a Dan Millman k tomu dodal: Příběh Brandon je důkazem toho, že uvnitř každého z nás existuje uzdravující síla. Jedinečné na její knize je, že čtenáře učí, jak ji v sobě objevit.

Brandon Bays, autorka bestseleru Cesta, v této knize ukazuje, jak je možné její výjimečnou a inspirující metodu využít k pomoci dětem. Cesta se zrodila z autorčiny vlastní zkušenosti. Během šesti a půl týdne se bez léků a operací zbavila velkého nádoru. Díky její metodě se na světě uzdravily nejen tisíce dospělých, ale také dětí. Právě jejich radostná svědectví jsou součástí této knihy, stejně jako speciálně sestavený příběh, který lze číst jako pohádku na dobrou noc. Na jeho základě můžete pomoci dětem všech věkových kategorií zbavit se mnoha emocionálních problémů a fyzických onemocnění.

Toto je kniha o svobodě v jejím nejpravdivějším a nejhlubším smyslu, o svobodě na všech úrovních našeho bytí. Toužili jste někdy prožít nekonečný potenciál vašeho vlastního Já a otevřeně zažít přirozenou radost, svobodu a pokoj v jádru vaší bytosti? Toužili jste někdy žít svůj život v náruči milosti, jako vaše skutečné Já, přirozeně osvobozené od všech omezení, otevřeni zázrakům, vášni a plnosti života? V této pozoruhodné a průkopnické knize Brandon Bays o svobodě pouze nemluví, ale nabízí vám její přímý živoucí prožitek. Nenuceně vede do tichosti a radosti, jemně osvobozuje emocionální bloky, odstraňuje negativní myšlenky, uvolňuje stará omezení a umožňuje vám otevřít se do zářící nádhery vašeho vlastního Já. S nadhledem, jasností a hlubokým soucitem nabízí důkladné, příjemné a účinné metody a nástroje, hluboce osvobozující meditace, evokující rozjímání a inspirující příběhy, které vám otevřou srdce a vtáhnou vás do úžasné přítomnosti svobody. Tato kniha je významným voláním vašeho nitra k navrácení vašeho nekonečného potenciálu. Volá vás právě teď a zve vás ke svobodnému životu.

Katie Byron "The Work"

....zajímavý způsob dojít sám k sobě....ale přiznám se, že EFT u mě opět zvítězilo :o))

Možnost volby a rozhodnutí je i tady důležité - ale jak víme, začít máme každý u sebe.... .o)



http://www.thework.com/


Milovat to, co je
Byron Kathleen Reidová, obchodnice a matka žijící uprostřed pouště v jižní Kalifornii, začala po třicítce trpět těžkými depresemi. Během následujícího desetiletého období se její depres prohloubily, až nakonec poslední dva roky téměř neopouštěla lůžko a vážně pomýšlela na sebevraždu. Pak jednoho rána dospěla Katie (jak se jí říká) uprostřed nejhlubších depresí k uvědomění, které změnilo její život. Najednou viděla, že přesvědčení, že něco by mělo být jiné, než je ("Můj manžel by mě měl více milovat," "Mé děti by mi měly projevovat více vděku"), jí přináší utrpení, ale že když se podobnými myšlenkami nezaobírá, cítí mír. Uvědomila si, že zdrojem jejích depresí není svět kolem ní, nýbrž její postoj ke světu kolem sebe. V záblesku pochopení Katie viděla, že naše snaha najít štěstí se ubírá nesprávným směrem - místo abychom beznadějně usilovali o to, aby se svět přizpůsobil našim představám o tom, jaký by "měl" být, můžeme tyto představy podrobit zkoumání a dotazování, jehož výsledkem je, že přijmeme realitu takovou, jaká je, a tak zažijeme nepředstavitelnou svobodu a radost. Katie vymyslela jednoduchou, avšak účinnou metodu dotazování, nazvanou Work, která pomohla uvést tuto transformaci do praxe. Výsledkem bylo, že žena upoutaná na lůžko a pomýšlející na sebevraždu se proměnila v člověka naplněného láskou ke všemu, co život přináší. Katieino pochopení zákonů mysli odpovídá nejnovějším poznatkům získaným v kognitivní psychologii a její Work je srovnáván se Sókratovými dialogy, učením buddhismu, a programy dvanácti kroků. Avšak Katie vyvinula svou metodu bez jakýchkoli znalostí náboženství či psychologie. Work je založen pouze na přímé zkušenosti jedné ženy o tom, jak utrpení vzniká a jak je lze ukončit. Je překvapivě jednoduchý a dostupný každému bez rozdílu věku a původu a nepotřebujete k němu nic víc než papír, tužku a otevřenou mysl. Katie si okamžitě uvědomila, že předávat lidem svůj vhled nebo odpovědi má minimální hodnotu. Místo toho jim nabízí proces, který jim může poskytnout jejich vlastní odpovědi. První zájemci, kteří použili její metodu, se shodovali v tom, že Work transformoval jejich život, a Katie začala brzy dostávat pozvánky, aby jej učila i ostatní veřejnost.
Od roku 1986 Katie představila svůj Work statisícům lidí ve více než třiceti zemích po celém světě. Nejen ve veřejných kurzech, ale také ve firmách, na univerzitách, ve školách, v církvích, ve věznicích a v nemocnicích. Díky Katiině radosti a humoru se lidé v její přítomnosti okamžitě cítí uvolněně a zažívají stavy náhlého pochopení a vhledu, které na ně mocně působí (je dobré mít stále při ruce kapesník). Od roku 1998 Katie vede Školu Worku, devítidenní sestavu cvičení, která běží na různých místech několikrát za rok. Škola pořádá také další vzdělávací programy, Work se stává důležitou součástí práce mnoha psychologů, poradců a terapeutů.
V březnu roku 2002 vydala Katie v nakladatelství Crown Harmony svou první knihu Loving What Is: Four Questions That Can Change Your Life (Milovat to, co je: Čtyři otázky, které mohou změnit tvůj život), kterou napsala spolu se známým spisovatelem a překladatelem Stephenem Mitchellem. Tato kniha už byla přeložena do 16 jazyků. Objevila se na několika seznamech bestsellerů, například na Amazon.com, kde jedna křesťanská kazatelka napsala, že by ji doporučila více než Bibli.
Tento článek je výtahem z knihy Milovat to, co je.
Vítejte ve Worku.
Co je, je
Trpíme pouze tehdy, když jsme přesvědčeni o něčem, co je v rozporu s tím, co existuje. Když je mysl naprosto čistá, pak to, co existuje, je tím, co chceme. Pokud si přejete, aby skutečnost byla jiná, než je, je to něco podobného, jako byste učili kočku štěkat. I kdybyste se třeba rozkrájeli, nakonec na vás kočka nevinně pohlédne a řekne: "Mňau". Chtít, aby skutečnost byla jiná, než je, k ničemu nevede. Přesto když se budete pozorovat, zjistíte, že podobnými myšlenkami se zaobíráte stokrát denně. "Lidé by k sobě měli být milejší." "Děti by se měly chovat slušně." "Můj manžel (moje manželka) by se mnou měl (měla) souhlasit." "Měla bych být hubenější (hezčí, úspěšnější)."
Skrze tyto myšlenky se různými způsoby projevuje naše touha, aby skutečnost byla jiná, než je. Pokud vás toto zjištění deprimuje, je to v pořádku. Veškerý stres, který pociťujeme, vzniká tím, že se bouříme proti tomu, co je.
Lidé, kteří se s Workem teprve seznamují, mi často říkají: "Kdybych se přestal bouřit proti realitě, ochromilo by mne to. Pokud budu realitu bez odporu přijímat, stanu se pasivním. Mohu dokonce ztratit touhu jednat." Odpovídám jim otázkou: "Jak můžete vědět, že to tak je?" Co je více ochromující? - "Kéž bych nebyl přišel o práci," nebo: "Přišel jsem o práci; jaké jsou moje další možnosti?"
Work nám ukazuje, že to, o čem si myslíte, že se nemělo stát, se stát mělo. Mělo se to stát prostě proto, že se to stalo, a můžete si myslet, co chcete, stejně to nezměníte. To neznamená, že budete se vším souhlasit a omlouvat to. Znamená to pouze, že dokážete nahlížet skutečnost bez odporu a beze zmatků, do kterých vás uvrhuje váš vnitřní boj. Nikdo si nepřeje, aby jeho děti onemocněly, či aby se stal obětí dopravní nehody; když však k něčemu takovému dojde, jak vám pomůže, když se proti tomu budete vnitřně bouřit? A přesto to děláme, protože nevíme, jak se svým odporem skoncovat.
Miluji to, co je, ne proto, že jsem duchovním člověkem, ale protože mě bolí, když odporuji realitě. To, že je skutečnost dobrá taková, jaká je, poznáme podle toho, že když se s ní přeme, jsme v napětí a zažíváme frustraci. Necítíme se ani přirozeně, ani vyrovnaně. Když přestaneme realitě vzdorovat, podnikáme jednoduché kroky, vyplývající jeden ze druhého, jednáme laskavě a beze strachu.
Zůstat ve svém vlastním resortu
Nalézám ve vesmíru pouze tři druhy záležitostí: moje, tvoje a boží. (Slovo Bůh pro mne znamená "realitu". Realita je Bohem, poněvadž mi vládne. Všechno, co nemohu řídit, co nemůžete řídit vy, ani nikdo jiný, nazývám božími záležitostmi.) Náš stres pochází z větší části z toho, že žijeme mentálně mimo naše záležitosti. Když si říkám: "Potřebuješ získat práci; chci, abys byl šťastný; měl bys chodit včas; měl bys o sebe více pečovat," nacházím se v záležitostech, které patří na území Ty. Když mi dělají starosti zemětřesení, povodně, války, či to, kdy zemřu, nacházím se v záležitostech, náležejících do resortu Bůh. Pokud jsem mentálně přítomna v resortu Ty či resortu Bůh, výsledkem je pocit oddělení.
Všimla jsem si toho v roce 1986. Když jsem například byla mentálně přítomna v resortu mé matky a zaobírala se myšlenkami typu: "Matka by pro mne měla mít více pochopení," okamžitě se dostavil pocit osamění.
Uvědomila jsem si, že pokaždé když jsem se ve svém životě cítila zraněná či osamělá, nacházela jsem se v resortu někoho jiného.
Pokud ty žiješ svůj život a já mentálně žiju tvůj život, kdo žije můj život? Oba jsme u tebe. Mentální přítomnost v tvém resortu mi zabraňuje být přítomna ve svém. Jsem oddělena od sebe samé a pím se, proč můj život nefunguje. Myslet si, že vím, co je pro všechny ostatní nejlepší, znamená vzdálit se ze svého resortu. I pokud tak činím ve jménu lásky, je to projev ryzí arogance a výsledkem je napětí, úzkost a strach. Vím, co je správné pro mne? To je jediná věc, která se mne týká. Dovol mi, abych si nejprve vyřešila toto, než se začnu zabývat tvými problémy.
Pokud pochopíš rozdělení záležitostí na tyto tři resorty, máš možnost osvobodit svůj život víc, než si nyní umíš představit. Příště, až budeš cítit stres či nepohodlí, zeptej se sám sebe, v čím resortu se mentálně nacházíš, a možná vybuchneš smíchy! Ta otázka tě přivede k sobě samému. A možná přijdeš na to, že jsi nebyl nikdy přítomen, že jsi celý život mentálně prožil v resortech jiných lidí. Pouhé uvědomění si, že se nacházíš v resortu někoho jiného, tě může přivést zpátky k tvému nádhernému já. A pokud to budeš chvíli praktikovat, začneš možná vidět, že nemáš vůbec žádné záležitosti k řešení a že tvůj život dokonale běží sám od sebe.
Přijímání svých myšlenek s porozuměním
Myšlenka je neškodná jen tak dlouho, dokud v ni nevěříme. Zdrojem utrpení nejsou naše myšlenky, nýbrž připoutanost k našim myšlenkám. Připoutanost k myšlence znamená věřit v její pravdivost, aniž byste ji podrobili zkoumání. Víra je myšlenka, ke které jsme se připoutali, často na celá léta.
Většina lidí je přesvědčena, že jsou tím, co jim říkají jejich myšlenky, že jsou. Jednoho dne jsem si všimla, že nedýchám - že jsem dýchána. A pak jsem si ke svému úžasu všimla, že nemyslím - že ve skutečnosti jsem myšlena a že myšlení není nic osobního. Probudíte se jednoho rána a řeknete si: "Myslím, že dnes nebudu myslet."? Pozdě, už jste začali myslet! Myšlenky prostě přicházejí. Rodí se z ničeho a rozplývají se v nic, jako mraky plující prázdnou oblohou. Přicházejí proto, aby pominuly, nikoli aby zůstaly. Není v nich nic špatného, pokud se k nim neupneme tak, jako by byly pravdivé.
Nikdy nikdo nebyl schopen ovládat své myšlení, ať se vám kdo snaží namluvit pravý opak Nesnažím se uniknout svým myšlenkám - s pochopením je vítám. Potom odejdou samy. Myšlenky jsou jako vánek či jako listy na stromě či padající kapky deště. Vypadají tak a zkoumáním se s nimi můžeme spřátelit. Hádali byste se s dešťovou kapkou? Dešťové kapky nejsou osobní a myšlenky taky ne. Jakmile něco, co se jevilo jako bolestné, přijmete s porozuměním, jeví se to jako zajímavé. Co bývalo noční můrou, je nyní prostě zajímavé. A až se to objeví příště, může vám to připadat legrační. A ještě později si toho možná ani nevšimnete. V tom spočívá síla milování toho, co je.
Svěřit se papíru
Prvním krokem ve Worku je napsání svých soudů o nějaké stresující situaci ve svém životě, minulém, přítomném, či budoucím - o osobě, kterou nemáš rád, nebo vztahu s někým, kdo tě dovádí k vzteku, nahání ti strach, nebo tě skličuje. (Použij čistý list papíru či dotazník Suď svého bližního, který najdeš na http://www.thework.org/.) Tisíce let nás učili nesoudit - ale přiznejme si, že přesto neustále soudíme. Všem nám hlavou běží neustálé soudy. Prostřednictvím Worku dostáváme konečně povolení nechat tyto soudy promluvit nahlas, či dokonce je vykřičet, to vše na papíru. A možná zjistíme, že i ty nejnepříjemnější myšlenky je možno přijmout s bezpodmínečnou láskou. Doporučuji ti psát o někom, komu jsi ještě zcela neprominul. To je ten nejsilnější začátek. I pokud jsi té osobě odpustil na 99 procent, nejsi svobodný, dokud tvé odpuštění není úplné. To jediné procento, které jsi neodpustil, je místo, na kterém váznou všechny tvoje vztahy (včetně vztahu k sobě samému).
Pokud začneš tím, že ukážeš obviňujícím prstem na někoho mimo sebe, pak v ohnisku pozornosti nebudeš ty. Můžeš dát necenzurovaný průchod všem svým výtkám. Často víme s naprostou jistotou, co mají dělat ostatní, jak by měli žít, s kým by měli žít. Až budeš dělat Work, poznáš, kdo jsi, podle toho, že uvidíš, kdo myslíš, že jsou ostatní lidé. Nakonec pochopíš, že všechno mimo tebe je odrazem tvého vlastního myšlení. Ty jsi vypravěč, projektor všech příběhů, a svět je projektovaným obrazem tvých myšlenek.
Od počátku času se lidé snažili změnit svět, aby byli šťastní. Tento přístup nikdy nefungoval, protože je obrácený. Work ti dává metodu, jak změnit projektor - mysl - nikoli projekci. Je to něco podobného, jako když se na čočce projektoru objeví smítko. Myslíme si, že na plátně je kaz, a snažíme se změnit toho či onoho člověka, který se zrovna dostane do místa kazu. Je však marné snažit se změnit projektované obrazy. Jakmile si uvědomíme, kde je smítko, můžeme si čočku vyčistit sami. To znamená konec utrpení a počátek drobných radostí v ráji.
Jak vyplňovat Dotazník
Neboj se být nespravedlivý, nelítostný, dětinský a malicherný. Piš se spontánností nešťastného, vzteklého, zmateného a vystrašeného dítěte. Nesnaž se být moudrý, spirituální a laskavý. Máš příležitost vyjevit své pocity naprosto upřímně a bez přetvářky. Dovol si vyjádřit, co cítíš, beze strachu z následků a z trestu.
Na následující straně najdeš příklad vyplněného Dotazníku. Psala jsem v něm o svém druhém manželovi Paulovi (dotazník je uveřejněn s jeho svolením); takto jsem o něm smýšlela, než se můj život změnil. Při čtení si můžeš nahradit Paulovo jméno jménem někoho ze svého života.
1. Na koho se zlobíš , kdo tě zklamal, v kom se nevyznáš? Co ti u té osoby vadí?
Zlobím se na Paula, protože mi nenaslouchá. Mám na Paula vztek, protože si mně neváží. U Paula mi vadí, že má námitky proti všemu, co řeknu.
2. Jak chceš, aby se ten člověk změnil? Co chceš, aby dělal?
Chci, aby mi Paul pozorně naslouchal. Chci, aby mě Paul miloval bez výhrad. Chci, aby se mnou Paul souhlasil. Chci, aby Paul víc cvičil.
3. Co by měl nebo neměl dělat? Jaký by měl nebo neměl být? Jak by měl nebo neměl myslet a cítit? Jakou radu bys mu dal(a)?
Paul by měl(a)/ neměl(a) trávit tolik času u televize. Paul by měl přestat kouřit. Paul by mi měl říkat, že mě miluje. Měl by si mě víc všímat.
4. Potřebuješ od něj něco? Co má udělat, abys byl(a) šťastný(á)?
Potřebuji, aby mi Paul naslouchal. Potřebuji, aby mi Paul přestal lhát. Potřebuji, aby se mnou Paul mluvil o svých pocitech a byl přístupný mým emocím. Potřebuji, aby Paul byl něžný, laskavý a trpělivý.
5. Jaký myslíš, že ten člověk je? Napiš seznam jeho vlastností. Nešetři jej - buď kritický/á a malicherný/á.
Paul je neupřímný. Paul je bezohledný. Paul je dětinský. Myslí si, že pro něj neplatí žádná pravidla. Paul je lhostejný a nevšímavý. Paul je nezodpovědný.
6. Co bys už nechtěla s tím člověkem zažívat?
Nechci už s Paulem žít, jestli se nezmění. Nechci se už nikdy s Paulem
znovu hádat. Nechci, aby mi Paul ještě někdy lhal.
Dotazování: čtyři otázky
1. Je to pravda?
2. Můžeš si být absolutně jist(a), že je to pravda?
3. Jaká je tvá reakce, když na to pomyslíš?
4. Kým bys byl(a) bez oné myšlenky?
a Otočení
Nyní pomocí čtyř otázek prozkoumáme první výrok z otázky 1: Mám na Paula vztek, protože mi nenaslouchá. Zatímco budeš číst následující, představuj si někoho, komu jsi neodpustil.
1. Je to pravda? Ptej se sám sebe "Je pravda, že mi Paul nenaslouchá?" Ztiš se. Pokud se opravdu chceš dozvědět pravdu, vynoří se odpověď.
2. Můžeš si být absolutně jist(a), že je to pravda? Zamysli se nad těmito otázkami: "Mohu si být absolutně jista tím, že mi Paul nenaslouchá? Jsem doopravdy schopna poznat, kdy mi někdo naslouchá nebo ne? Nestává se mi, že někdy naslouchám, i když se může zdát, že nenaslouchám?"
3. Jaká je tvá reakce, když na to pomyslíš? Jaká je tvá reakce, když pomyslíš na to, že ti Paul nenaslouchá? Jak se k němu chováš? Napiš si seznam. Například: "Mračím se na něj. Přerušuji ho. Trestám jej tím, že nevěnuji pozornost tomu, co říká. Začnu mluvit rychleji a hlasitěji a snažím se jej donutit, aby mi naslouchal." Jdi stále hlouběji a pokračuj ve svém seznamu. Zaměř se na to, jak zacházíš v té situaci sama se sebou a jaké pocity to v tobě vyvolává. "Uzavírám se. Izoluji se. Hodně jím a spím, pořád se dívám na televizi. Cítím se osamělá a deprimovaná." Všímej si všech účinků, jaké na tebe má myšlenka "Paul mi nenaslouchá."
4. Kým bys byl(a) bez oné myšlenky? Zamysli se nad tím, kým bys byl(a) bez myšlenky "Paul mi nenaslouchá." Zavři oči a představ si, jak ti Paul nenaslouchá. Představ si, že nemáš myšlenku, že ti Paul nenaslouchá (či že by ti měl naslouchat). Nespěchej. Všímej si, co se v tobě odehrává. Co se ti odkrývá? Jaké máš pocity?
Všechno otoč. Původní tvrzení "Nemám Paula ráda, protože mi nenaslouchá," můžeme otočit na: "Nemám ráda sebe, protože nenaslouchám Paulovi." Připadá ti to stejně pravdivé nebo pravdivější? Nasloucháš Paulovi, když si myslíš, že ti nenaslouchá? Hledej další příklady toho, jak ti nenaslouchá.
Dalším obrácením tohoto tvrzení, které může být stejně pravdivé nebo pravdivější, je: "Nemám se ráda, protože si nenaslouchám." Když myslíš na to, co by měl dělat Paul, nasloucháš sobě? Jsi pánem svého života, když si přesvědčena, že by ti měl Paul naslouchat? Slyšíš se, jak s
Paulem mluvíš, když si myslíš, že by ti měl naslouchat?
Až procítíš všechna obrácená tvrzení, přistup k dalšímu výroku v bodě 1. - Mám na Paula vztek, protože si mě neváží. - a postupně k dalším výrokům.
Nejdříve suď.
Pak to napiš.
Polož si čtyři otázky.
Všechno otoč.
Praktická část: Dotazník
Nyní víš dost, aby sis vyzkoušel Work. Nejprve zapíšeš své myšlenky na papír. Vyber si nějakou osobu nebo situaci a v krátkých, jednoduchých větách vyjádři své názory. Nezapomeň obracet všechny své soudy a všechna svá obvinění směrem ven. Můžeš si zvolit svůj současný pohled či psát z pozice pětiletého dítěte či pětadvacetiletého člověka. Prosím, nepiš zatím ještě o sobě.
1. Na koho se zlobíš, kdo tě zklamal, v kom se nevyznáš? Co ti u té osoby vadí? (Pamatuj: Buď nespravedlivý, nelítostný, dětinský a malicherný.)
Nemám rád (zlobím se na ........., mám strach z ......... , jsem smutný kvůli ......... , nevyznám se v ......... , atd.) (jméno), protože .........
2. Jak chceš, aby se ten člověk změnil? Co chceš, aby dělal?
Chci, aby (jméno) .........
3. Co by měl nebo neměl dělat? Jaký by měl nebo neměl být? Jak by měl nebo neměl myslet a cítit? Jakou radu bys mu dal(a)?
(Jméno) by měl(a), neměl(a) .........
4. Potřebuješ od něj něco? Co má udělat, abys byl(a) šťastný(á)? (Mysli si, že máš narozeniny a můžeš dostat všechno, na co si vzpomeneš. Jen směle do toho!)
Potřebuji, aby (jméno) .........
5. Jaký myslíš, že ten člověk je? Napiš seznam jeho vlastností. Nešetři jej - buď kritický/á a malicherný/á. (Nesnaž se soudit rozumně a laskavě.)
(Jméno) je .........
6. Co bys už nechtěla s tím člověkem zažívat?
Nechci už .........
Praktická část: Dotazování
Každý výrok z Dotazníku zkoumej s pomocí čtyř otázek a pak výrok, kterým se právě zabýváš, otoč. V průběhu celého procesu zůstaň otevřený všem možnostem, které se nacházejí za tím, co si myslíš, že znáš. Je nesmírně vzrušující objevovat svoji nevědomou mysl. Podobá se to potápění. Stále znovu opakuj otázku a čekej. Nech odpověď, aby si tě našla. Říkám tomu setkání mysli a srdce: Jemnější polarita mysli (již nazývám srdce) se setkává s polaritou nacházející
se ve zmatku, protože ses jí ještě nikdy důkladně nezabýval. Pokud mysl míní svou otázku upřímně, srdce dá odpověď. Budeš prožívat odhalení, která mohou transformovat celý tvůj život, a to už napořád.
Podívej se na první tvrzení, které jsi zapsal do Dotazníku. Pak si polož následující otázku.
1. Je to pravda?
Realita je pro mě tím, co je pravdivé. Pravda je to, co je před tebou, co se skutečně děje. Ať se ti to líbí nebo ne, právě prší. "Nemělo by pršet," je pouhá myšlenka. V realitě neexistují takové věci jako "mělo by" a "nemělo by". Jsou to jen myšlenky, které realitě vnucujeme. Bez oněch "mělo by" a "nemělo by" jsme schopni vidět realitu takovou, jaká je, a to nám dává svobodu jednat účinně, s jasnou hlavou a logicky.
Při kladení otázek nijak nespěchej s odpověďmi. Work je metodou lovení pravdy z největších hloubek naší bytosti. Nyní nasloucháš svým odpovědím, nikoli odpovědím jiných lidí, nikoli tomu, co ses naučil. Možná budeš pociťovat nervozitu, protože vstupuješ do oblasti neznámého. Zatímco se budeš nořit se stále hlouběji, pravda bude stoupat vzhůru, až se setká s tvojí otázkou. Buď k sobě ohleduplný a něžný a zcela se odevzdej tomuto prožitku.
2. Můžeš si být absolutně jist(a), že je to pravda?
Pokud na první otázku odpovíš Ano, pak se zeptej: "Mohu si být absolutně jist(a), že je to pravda?" V mnoha případech se tvrzení pouze jeví být pravdivým. Je to pochopitelné. Tvé názory stojí na pevných základech celoživotních přesvědčení, nepodrobených žádnému hlubšímu rozboru.
Když jsem se v roce 1986 probudila do reality, mnohokrát jsem si všimla, jak lidé v rozhovorech, v médiích a v knihách s oblibou používají výroků typu: "Na světe není dost porozumění." "Je příliš mnoho násilí." "Měli bychom se mít více rádi." Sama jsem těmto prohlášením také věřila. Připadaly mi citlivé a láskyplné, ale všimla jsem si, že když je slyším a ztotožňuji se s nimi, vzniká ve mně stres, nikoli pocit klidu a míru. Například když jsem slyšela větu: "Lidé by měli v sobě mít více lásky," zrodila se ve mně otázka: "Mohu si být absolutně jista, že je to pravda? Mohu to skutečně vědět, jsem v hloubi duše přesvědčena, že lidé by měli mít v sobě více lásky? I kdyby mi to říkal celý svět, je to skutečně pravda?" a k svému úpu, když jsem se zaposlouchala do sebe, viděla jsem, že svět je to, co je - nic míň, nic víc. Realita neznamená žádné "co by mělo být", pouze "co je", takové, jaké to je právě v této chvíli. Pravda je nadřazena každému přání. A každé přání, které nepodrobíme zkoumání, nám zabraňuje vidět pravdu.
A tak jsem se začala při každém výroku, který ve mně vzbuzoval nepohodlí, ptát: "Mohu si být absolutně jista, že je to pravda?" A odpověď, stejně jako otázka, byla novou zkušeností: Ne. Nezpochybňovala jsem tu odpověď a zůstala jsem při ní - sama, klidná a svobodná.
Jak je možné, že správná odpověď zní Ne? Všichni známí a všechny knihy se shodovaly, že odpověď je Ano. Já však pochopila, že pravda je sama sebou a nikdo ji nemůže nadiktovat. Když se v mém nitru vynořilo Ne, začala jsem vidět, že svět je takový, jaký by měl být, Ať s tím souhlasím, či nikoli. Objala jsem realitu celým svým srdcem. Miluji svět a miluji jej bezpodmínečně.
Pokud tvá odpověď stále zní Ano, pokud si myslíš, že si můžeš být absolutně jist(a), že je to pravda, pak neuškodí, když přikročíš k otázce 3.
3. Jaká je tvá reakce, když na to pomyslíš?
Tato otázka nám pomůže nahlédnout vnitřní příčiny a účinky. Všimni si, že když té myšlence věříš, vzniká v tobě nepříjemný pocit, který může sahat od mírné rozmrzelosti až po panický strach.
Když si mne vyhledaly ony čtyři otázky, všímala jsem si myšlenek typu: "Lidé by měli v sobě mít více lásky," a uvědomila jsem si, že ve mně vzbuzují nepříjemné pocity. Všimla jsem si rovněž, že před onou myšlenkou byl ve mně mír. Má mysl byla klidná a vyrovnaná. Taková jsem bez podobných myšlenek. A pak jsem v tichu uvědomění pozorovala pocity, které se rodily ze ztotožnění se s touto myšlenkou. A můj klid začaly narušovat pocity neklidu a smutku. Když jsem se zeptala: "Jak reaguji, když věřím myšlence, že lidé by v sobě měli mít více lásky?", viděla jsem, že mám nejen nepříjemný pocit (což bylo zjevné), ale začala jsem rovněž vytvářet mentální představy, dokazující, že je to pravda. Odplynula jsem do světa, který neexistoval. Žila jsem ve stresovaném těle, nahlížela svět prizmatem strachu jako náměsíčník žijící v nikdy nekončícím zlém snu. Jediným lékem bylo jít pomocí otázek hlouběji.
Miluji otázku 3. Jakmile si ji sám za sebe zodpovíš, jakmile pochopíš příčinu a následky dané myšlenky, klubko tvého utrpení se začne rozmotávat.
4. Kým bys byl(a) bez oné myšlenky?
Toto je velice mocná otázka. Představ si sama sebe v přítomnosti osoby, o které jsi psal a která dělá věci, které by podle tvého názoru neměla dělat. Nyní zavři na pár minut oči a představ si, kým bys byl, kdybys nechoval tuto myšlenku. V čem by byl tvůj život v téže situaci bez tohoto přesvědčení jiný? Nech oči zavřené a pozoruj tu osobu bez svého přání. Co vidíš? Jaké jsou tvé pocity? Co ti připadá lepší - mít tu myšlenku, nebo ji nemít? Co je laskavější? Co ti dává více klidu? Hodně lidí si vůbec neumí představit život bez svých přání. Nemají možnost srovnání. Takže nejčastější odpověď na tuto otázku je: "Nevím." Jiní odpoví: "Byl bych svobodný." "Byl bych více milující." "Měl bych v sobě více klidu.". Můžeš rovněž říct: "Umožní mi to vidět situaci jasněji a jednat účinněji." Bez našich přání jsme nejen schopni jednat s přehledem a beze strachu, ale jako přítel, jako ten, kdo naslouchá. Žijeme šťastně. Vděk a uznání je pro nás stejně přirozené jako dýchání. Pro člověka, který ví, že nemusí vědět už nic víc, a že má všechno, co potřebuje, už tady a teď, je štěstí přirozeným způsobem existence.
Otočení
Nyní přepiš daný výrok tak, že jej otočíš. Nejprve jej napiš tak, jako by byl napsán o tobě. Jméno jiného člověka nahraď svým jménem. Místo "on" nebo "ona" napiš "já". Například větu: "Paul by měl být ke mně laskavý." otoč na: "Měla bych být k sobě laskavá." a "Měla bych být laskavá k Paulovi." Jiným typem otočení je otočení o 180 stupňů na svůj protiklad. "Paul by ke mně neměl být laskavý." Neměl by být laskavý prostě proto, že (podle mého názoru) není. To je skutečný stav, žádné moralizování. Jednu větu můžeš takto otočit třikrát, čtyřikrát nebo i vícekrát. Nebo jen jednou, pokud ti to bude stačit. Zamysli se nad tím, zda je každá obrácená výpověď stejně pravdivá nebo pravdivější než výchozí tvrzení. Například obrácené tvrzení: "Měla bych být k sobě laskavá." se mi zdá stejně pravdivé nebo pravdivější než původní výrok, protože když pomyslím na to, že Paul by měl být ke mně laskavý, cítím vztek a odpor a způsobuji si hodně stresu. Nezacházím se sebou laskavě. Kdybych k sobě byla laskavá, nemusela bych očekávat laskavost od jiných. Výrok: "Měla bych být k Paulovi laskavá." je rovněž přinejmenším stejně pravdivý jako původní věta. Když pomyslím na to, že Paul by měl být ke mně laskavý, a cítím vztek a odpor, chovám se k Paulovi ve své mysli velmi nelaskavě. Proč nezačít u sebe a nechovat se k Paulovi tak, jak bych chtěla, aby se choval on. Výrok: "Paul by ke mně neměl být laskavý." je zajisté pravdivější než jeho opak. Neměl by být, protože není. To je realita. Otočení je velmi působivou součástí Worku. Dokud jsi přesvědčen, že příčina tvého problému je "tam venku" - pokud si myslíš, že někdo jiný nebo něco jiného je příčinou tvého trápení - situace je beznadějná.
Odsuzuješ se navždy do role oběti, trpící v ráji. Přiveď tedy pravdu k sobě domů a začni se osvobozovat. Dotazování v kombinaci s otočením je rychlou cestou k seberealizaci.
Otočení otázky č. 6
Otočení otázky číslo 6 se trochu odlišuje od ostatních. "Nechci už …" změníme na: "Jsem ochoten (ochotna) …" a "Těším se na …". Například "Nechci se už s Paulem nikdy hádat." se otočí na: "Jsem ochotna se s Paulem znovu hádat." a na "Těším se na novou hádku s Paulem." Toto otočení znamená přijímat život s otevřenou náručí. Když říkáme: "Jsem ochoten (ochotna) …" a myslíme to skutečně vážně, stáváme se otevření, tvořiví a flexibilní. Odpor, který v sobě ještě chováme, má obroušené hrany, situace nám nepřipadá tak skličující, přestaneme se snažit s vynaložením veškeré své vůle odstranit ji ze svého života.
Když říkáme: "Těším se na …", aktivně se otevíráme životu a všemu, co s sebou přináší.
Je potřeba vzít na vědomí, že tytéž pocity a situace se mohou vracet, byť třeba jen v myšlenkách. Když si však uvědomíš, že utrpení a neklid jsou podnětem a výzvou k dotazování, začneš se na všechny nepříjemné pocity těšit. Dokonce je možná začneš pokládat za své přátele, kteří přicházejí, aby ti ukázali, co jsi ještě důkladně neprozkoumal. Abys zažíval mír a harmonii, není už nutné čekat, až se lidé a situace změní. Work je přímou cestou k tomu stát se strůjcem svého štěstí.
Otázky a odpovědi
Je pro mne těžké psát o ostatních. Mohu psát o sobě?
Jestliže se chceš něco dozvědět o sobě, je lepší psát o někom jiném. Na začátku zaměř Work směrem ven a pak si uvědomíš, že všechno venku je přímým odrazem tvého myšlení. Vše je o tobě. Většina lidí zaměřuje svou kritiku a odsouzení celá léta na sebe, ale nic tím nevyřeší. Soudit někoho jiného, vystavit své soudy dotazování a pak je otočit je nejrychlejší cestou k pochopení a sebeuvědomění.
Jak můžete tvrdit, že realita je dobrá? Co válka, znásilnění, chudoba, násilí a týrání dětí? Chcete je omlouvat?
Jak je mohu omlouvat? Prostě si jen všímám, že když věřím, že by neměly existovat, přestože existují, trpím. Jediné, co mohu udělat, je ukončit válku v sobě. Přestat znásilňovat sebe a ostatní svými týrajícími myšlenkami a činy. Pokud to neudělám, pak budu pokračovat právě v těch věcech, které si přeji zastavit v celém světě. Mohu začít jedině tím, že ukončím své vlastní utrpení, svou vlastní válku. A to je práce na celý život.
Tvrdíte, že bych měl přijímat realitu takovou, jaká je, a neodporovat jí. Pochopil jsem to správně?
Work netvrdí, co by kdo měl nebo neměl dělat. Jednoduše se ptá: "Jaký účinek má odporování realitě? Jakým pocitům to dává vzniknout?" Work zkoumá příčinu a následky připoutání k bolestným myšlenkám a toto zkoumání je cestou k nalezení své svobody. Tvrzení, že bychom neměli odporovat realitě, dává vzniknout jen další fikci, další filozofii nebo náboženství. Nikdy to nefungovalo. Milovat to, co je, zní, jako nikdy nic nechtít. Není zajímavější něco chtít? Mou zkušeností je, že neustále něco chci: Chci to, co je. Není to pouze zajímavé, je to přímo extatické! Když chci to, co mám, myšlenky a činy nejsou od sebe oddělené; pohybují se spolu, není v nich rozpor. Pokud najdeš něco, co ti chybí, pokaždé zapiš své myšlenky a podrob je dotazování. Zjišťuji, že život nikdy nepřichází zkrátka, a nežádám po něm žádnou konkrétní budoucnost. Vše, co potřebuji, vždy dostanu, a nemusím pro to nic dělat. Není nic více vzrušujícího než milovat to, co je.
Co když nemám s lidmi žádné problémy? Mohu psát o jiných věcech, např. o svém těle?
Ano. Work je možno použít na jakoukoli situaci, která vás stresuje. Až se blíže seznámíte se čtyřmi otázkami a otočením, můžete si vybírat taková témata jako tělo, nemoc, zaměstnání či dokonce Bůh. Při otočení pak používejte na místě subjektu termín "mé myšlení". Příklad: "Mé tělo by mělo být silné a zdravé." nahradíme "Mé myšlení by mělo být silné a zdravé." Chceš ve skutečnosti tohle - vyrovnané zdravé tělo? Je tvým problémem nemocné tělo nebo tvé smýšlení o tvém těle? Zkoumej. Přenechej péči o své tělo lékařům a pečuj o svoje myšlení. Mám přítele, který se vůbecnemůže hýbat, a vede milující život. Svoboda nevyžaduje zdravé tělo. Osvoboď svoji mysl.
Jak se mám naučit odpustit někomu, kdo mi velmi ublížil?
Suď svého nepřítele, pak to napiš, polož si čtyři otázky, všechno otoč na sebe. Přesvědč se sám, že odpuštění znamená objevit, že to, co myslíš, že se stalo, se nestalo. Dokud neuvidíš, že není nic, co by se dalo odpustit, neodpustil jsi doopravdy. Nikdo nikdy nikomu neublížil. Nikdo nikdy neudělal nic strašného. Neexistuje nic strašného kromě tvých neprozkoumaných myšlenek o tom, co se stalo.
Takže kdykoli trpíš: dotazuj se, prohlédni si své myšlenky a osvoboď se. Staň se dítětem. Začni myslí, která nic neví. Na cestě ke svobodě se vyzbroj svou nevědomostí.
Je dotazování procesem myšlení? Pokud ne, čím tedy je?
Dotazování vypadá jako proces myšlení, ale ve skutečnosti je to způsob, jak myšlení odstranit. Myšlenky ztrácejí moc, kterou nad námi mají, když si uvědomíme, že se jen prostě objevují v mysli. Není na nich nic osobního. V procesu Worku se je učíme přijímat s otevřenou náručí, nikoli je potlačovat a utíkat před nimi.
Katiiny Aforismy
Když se přeš s realitou, prohráváš - ale jenom pokaždé.
Osobnosti nemilují - něco chtějí.
Kdybych měla modlitbu, zněla by takto: "Bože, ušetři mě touhy po lásce, souhlasu nebo ocenění. Amen."
Nepředstírej sám před sebou, že jsi předběhl svůj vývoj.
Jsem strůjcem svého utrpení - avšak pouze všeho.
Netázaná mysl je světem utrpení.
Všechny otázky, které máš ke svému učiteli, pokládej sobě. Pokud skutečně chceš znát pravdu, odpověď na tvoji otázku přijde.
Milovat mne není tvoje věc - je to moje věc.
Nejhorší věc na světě je neprozkoumaná myšlenka.
Zdravý rozum nikdy netrpí.
Učitel, kterého potřebuješ, je ta osoba, se kterou žiješ. Nasloucháš jí?
Neopouštím žádnou ze svých představ - podrobím je zkoumání a ony pak opustí mne.
Realita je vždy laskavější než fikce, kterou si o ní vytvoříme.
V konečném důsledku jsem já vše, co mohu poznat.
Zmatek je jediným utrpením.
To, co je, je. Nemáš žádné hlasovací právo. Nevšiml sis?
Je mi naprosto jasné, že celý svět mne miluje. Pouze nečekám, že si to už uvědomil.
Neexistují fyzické problémy - pouze duševní.
Přímá cesta je: "Bůh je všechno. Bůh je dobrý."
Jediný způsob, jak se na tebe mohu zlobit, je, když si já pomyslím, řeknu nebo udělám něco, co je podle mého názoru nelaskavé.
Realita je Bůh, protože vládne.
Čtyři otázky
Zde jsou opět čtyři otázky. Někteří lidé si je vystřihují, aby je měli stále po ruce.
1. Je to pravda?
2. Můžeš si být absolutně jist(a), že je to pravda?
3. Jaká je tvá reakce, když na to pomyslíš?
4. Kým bys byl(a) bez oné myšlenky?
Otoč své tvrzení. (Je stejně pravdivé nebo pravdivější? Můžeš najít další otočení?)

"Učebnice pozitivního myšlení" - Pollyanna

Ahoj všem,

nápad na přečtení si "návodu na pozitivní myšlení" v podobě knížky Pollyanna od Eleanor H. Porter, vydala Olympia.

Pollyanna je malé osiřelé děvče, a tak je poslána, aby žila u své náladové, nevrlé tety Polly. Brzy Pollyanna zjišťuje, že spousta lidí v tetině městě v Nové Anglii je stejně mrzutých jako teta. Pollyanna hraje hru na radost, kterou jí kdysi naučil tatínek. Hra na radost spočítá v tom, že je potřeba v každé životní situaci, byť by se mi nelíbila, najít něco, z čeho se mohu radovat. A tak dívčin nevyléčitelný optimismus, v podobě její "radostné hry", kterou hledá světlou stránku na každé situaci, přináší mladistvou, veselou změnu do usedlého starého města...

Kniha se na pultech nedá snadno sehnat, zkuste knihovny nebo antikvariáty.
Námět byl i zfilmován.

Přeji příjemné chvíle při čtení :o)

Bezva večer,

Jana