Je toho sice už týden plný internet, ale může stát, že jste to ještě neviděli. Video mluví samo za sebe – bez zvuku to ale není úplně ono.
Pro ty, komu angličtina přece jen není tak milá jako čeština – tahle paní jak je vidět z videa překvapila a šokovala nejprve všechny diváky na sobotním Britains got tallent 2009 a následně značně rozvířila svět šoubyznysu po celém světě. Tohle video ke dnešku vidělo 41 milionů diváků. Ale nemusí to být až tak, já jsem ho třeba viděl dvakrát …
Proč asi je tohle video tak přitažlivé ? Je to jako z pohádky o ošklivém káčátku, 47 letá smolařka, neznámá , nezaměstnaná stará panna, která vypomáhá v kostele v malé, městečku ve skotsku a celý život má sen, že se stane slavnou zpěvačkou. Přihlásí se do soutěže Britains got talent a na jevišti na ni pískají diváci. Než začne zpívat… několik okamžiků než všem dojde co se děje a pak už jen nadšení a slzy – kdo by se rád nepodíval jak se někomu naplnil sen.
Co ale podívat se na to jinak, z druhé strany obrazovky. Totiž sedět před TV - chvíli žít se Susan její sen a pak si povzdechnout “někdo má ale štěstí” -to pro nás EFT 12 není . To video je jasná ukázka, že když jde někdo za svým snem, tak tam dojde. Susan se rozhodla ve svých 47, že vystoupí ze svého zaběhaného a bezpečného života a vydá se za svým snem – stát se profesionální zpěvačkou. Kdo ví, jestli si doma říkala, že to není pro ni a že nemá kontakty a že neví jak začít a že na to nemá peníze a čas a že musí ještě zařídit něco důležitějšího? A možná taky seděla před TV a dívala se na jiné zpěvačky a říkala si “někdo má ale štěstí”.
Lidé, kteří žijí tak, že čekají na správnou chvíli a správné okolnosti, kteří jen reagují na svět kolem sebe nic nevytvoří. Protože tvorba je akce, ne reakce. Teprve v okamžiku, kdy přestaneme reagovat na situace a začneme je vytvářet se všechno změní. Od této chvíle začne vesmír reagovat na nás a začnou se dít věci.
Když se vydáme za svým snem – v nejhorším případě se to nepovede a budeme to aspoň vědět. V nejlepším případě – uskutečníme svůj sen. A v obou případech nám to vlastně bude jedno, protože když začneme tvořit, když se necháme unášet inspirací, když jdeme za svým snem, tak nás samotná cesta za svým snem natolik zaujme, že přestaneme přemýšlet o tom co bylo a jak to asi bude a začneme konečně žít v tomto a každém dalším okamžiku… ale to už jsme na té správné straně obrazovky, na té, kde se dějí věci.
Abych hovořil za sebe – právě jsem si uvědomil, že Susan je můj ročník, takže je vlastně docela mladá holka – tak já jsem se taky letos rozhodl. Že budu KOUČ se (všema velkýma K) a že budu fakt dobrý (rozumí se druhý nejlepší) a tak jsem začal. Abych pak ve stočtyřiceti nelitoval, že jsem to radši ani nezkusil, protože jsem to všechno zkusil v hlavě a tam to dopadlo hrozně. Abych holt vesmír nepřipravil o ten zážitek. Ale hlavně, abych si tu legraci užil já.
P.S.
Jestli se někomu podaří poslouchat to druhé video a vidět za tím hlasem Susan dříve než na tři pokusy, tak klobouk dolů …
Hezký den
Vladimír
Žádné komentáře:
Okomentovat